Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V prvním shrnutí filmů lidskoprávního festivalu „Jeden svět“ se zaměříme na tři filmy, kdy první se zabývá Islamisty ze somálského hnutí Al Šabáb, kteří v Evropě loví své vojáky, druhý nás seznamuje s velmi netradiční cirkusovou školou v bývalé pirátské základně v Maroku a třetí zase nahlíží na problematiku bezdomovectví v Rumunsku. Na „Jeden svět“ se vždy těším skoro celý rok, takže s chutí do toho.
BOJOVNÍCI ZE SEVERU
Hned na úvod festivalu snímek, při kterém mě mrazilo v zádech. Sledujeme příběh skupinky Dánů, kteří mají své kořeny v Somálsku. Žijí vlastně bezprizorní život na sídlišti, chodí pít, experimentují s drogami a díky tomu je většinou jejich rodiny nepřijímají s otevřenou náručí. Dokument popisuje, jak lehce se těmto mladíkům, bezcílně se potloukajícím nocí, dá vtisknout cíl odkazující na domov, který nikdy nepoznali, a oni užívání nezávazných večírků vymění za sebevražedné útoky v Somálsku. Příběh sleduje i rodiny těchto kluků, které rychle mění přístup a snaží se neúspěšně přimět své děti k návratu do země.
Dokument tu sleduje osudy jednotlivých protagonistů a jejich motivace, kdy většina z nich alkoholem řeší pocit odcizení a samoty. Zneužívají je verbíři Al-Šabábu, kteří těmto mladým lidem velmi jednoduše naplní život extrémní ideologií a „vyšším cílem“. Dokument je spíše jen malou nitkou ve velké tapisérii celé situace a ani se nesnaží o hlubší analýzu situace. Ukazuje lidské osudy, ať už je to příběh kluka, který se v Somálsku odpálil, muslimského otce, který se podobný čin snaží bezradně rozmluvit svému synovi, jenž už do Somálska odcestoval, nebo anonymní výpověď mladíka, který na poslední chvíli od cesty do Somálska upustil. I následný pohled a diskuse se zástupcem katedry blízkovýchodních studií kvituji v povděkem.
Warriors from the North Dánsko, Somálsko / 2014 / 58 min režie: Søren Steen Jespersen, Nasib Farah
PIRÁTI ZE SALÉ
Vhodně vybraného hosta pak rozhodně nemohu chválit u snímku Piráti ze Salé, kterým byl Petr Forman, umělecký ředitel společnosti Plzeň 2015. Vzhledem k tomu, že Salé - konzervativní dvojče Rabatu, hlavního města Maroka, jsem opustil před pár měsíci a arabskou mentalitu alespoň trochu znám, míhaly se mi po čas sledování filmu otázky mnohé. Snímek pojednává o cirkusovém šapitó, které vyrostlo v ne zcela bezpečné čtvrti Salé. Cirkusová škola, která v arabsko-berberském království vyučuje akrobacii, je už z principu velmi zajímavým tématem. Už jen proto, že je to škola, kde mládež v teenage věku spolu tančí, hoši často bez trička a dívky bez šátků v upnutých akrobatických trikotech.
Některé otázky jsou pak jen naznačeny a zůstávají ve filmu zodpovězeny jen částečně. U mnoha scén, ve kterých vystupují studenti cirkusové školy, by mě zajímaly ve větší míře reakce okolí, ať už jde o mladíka, který se uprostřed súku snaží o politicky motivované představení, které naráží na nepochopení okolí, nebo o skupinu dívek, které uspořádají tanečně baletní vystoupení v medrese hned vedle mešity v době modliteb. Stejně tak mi na mysli vytanula otázka, co vlastně mladí Maročané s diplomem z akrobacie budou dělat? Kde ho zužitkují, když dostat se do Evropy není zcela jednoduché a v Maroku nic podobného nemá tradici? Co je čeká? Pouliční vystoupení pro turisty v Marrakéši na Djemaa El Fna? Právě střet arabsko-berberské kultury a novodobého cirkusu by mě vlastně zajímal mnohem více, než cirkusový dril. V tomto ohledu dokument funguje skvěle jako generátor otázek.
Pirates of Sale UK / 2014 / 78 min reřie: Rosa Rogers, Merieme Addou
TOTO A JEHO SESTRY
Matka ve vězení, špinavý byt plný strýčků, kteří si píchají heroin. Ručně stlučený ohřívač vytvořený z tvárnice. Dvě sestry na prahu dospívání, kdy jedna prodává a bere drogy, stejně jako zbytek rodiny. To jsou kulisy, ve kterých vyrůstá desetiletý Toto na předměstí Bukurešti. Je to vlastně modelový případ, který není specifikem jen rumunského hlavního města. Patnáctiletá Andrea v tomto prostředí hledá cestu k lepšímu životu pro sebe a svého mladšího brášku. Kamera je jednotlivým aktérům neuvěřitelně blízko. Často jsem se sám sebe ptal, jak něco tak intimního mohl Alexander Nanau natočit s takovou grácií a přirozeností. Jedinou vadou na kráse je tak jen trochu delší stopáž, která bere filmu na spádu a tempu. Vše ostatní je téměř dokonalé. Ať už jde o otevřený konec nebo o naznačení cesty, která vede z hrůzného labyrintu sociálního vyloučení.
Toto and His Sisters Rumunsko / 2014 / 93 min režie: Alexander Nanau
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.